Články od:

Ondřej Macl

|
|

S úsměvem ze Strašnic

Ráno mi strkáš zadek do tváře. Nebo mně jakž takž něžně okusuješ prsty. Neméně pronikavý je ale už jen tvůj pohled. Doslova číháš na spuštění budíku (Marie Rottrová: Řeka lásky) a teprve s jeho melodií si na mně hledáš své místo, což se obvykle neobejde bez šamanského přešlapování. Když mobil…

Přečíst celé
|
|

Z nedomrlců lázeňskými šviháky

Nikde jsem se nezkazil tolik jako na lázeňských léčebných pobytech. Celé to začalo křivou páteří, rodinným dědictvím v podobě šroubovitých skolióz a lordóz. Ortoped Bláha se s osaháváním mého třináctiletého těla příliš nezdržoval a vyslal mě do jakéhosi sochařského ateliéru (chcete-li, do ortoticko…

Přečíst celé
|
|

Ta, se kterou jsem se neoženil

Píše mi random paní Novotná, podle profilovky máma s miminem, že prý se Verča vdává, že jí s Peťuškou chystají překvapení a jestli nemám fotky ještě z tábora, případně jestli bych Verče nenatočil vzkaz. Úplně jedno co, nějakou scénku, básničku, co bych jí chtěl popřát do manželství, hlavně aby to…

Přečíst celé
|

Škola v podsvětí

Když neznámá učitelka prohodí, že chystají „Noc s Andersenem“, pečlivě zvažte svou reakci. Už jenom náznak zvědavosti se vám může vymstít pozvánkou k celonočnímu dobrodružství se dvěma desítkami dětí, olympskými božstvy a strašidly v prostěradlech včetně noční můry v podobě přímého vstupu v dětském…

Přečíst celé
|

Indie, domov mé sestry

Stál jsem na výstavě o kolonizaci Indie před hračkou tygra zakusujícího Evropana pod krkem, když vtom mi zazvonil telefon. Byl to můj bratr, ale v pozadí jsem slyšel i další členy rodiny a cinkot sklízeného nádobí po odpolední kávě s pudinkem: „Tak co, kdy přijedeš? Máma nám právě promítala…

Přečíst celé
|

Jednou za modrý měsíc

„Nebyl to sen, ale ani skutečné to nebylo. Tak jako nesmrtelnost. Jak bezedné ložisko rozkoše. Jako dva výkřiky na modrý měsíc,“ píše ve svém fejetonu Ondřej Macl.

Přečíst celé
|

Závidím robotům

Programátor z Červených Peček vyřešil krizi středního věku přetrháním všech vazeb na domov a přijal práci v jedné výpočetní firmě v Hongkongu. „Vstoupili jsme do doby bezdrátové,“ bylo to poslední, co řekl manželce.

Přečíst celé
|

Co je po jméně

„Kdyby růži zvali syrečkem, voněla by stejně?“ V práci nám nedávno všem přišel nezvykle osobní mail od účetního. Do té doby jsme ho znali jako Láďu Chudáčika, to už ale neplatí: změnil si jméno na Láďu Šťastného.

Přečíst celé
|

Grotta di Nettuno

Nejdřív se zbláznili ptáci. Kroužili nad středověkým centrem Alghera ve výstražných manévrech a nezpívali. Řvali. Nebe se převlékalo do ošklivých šatů, jako by mu už na ničem nezáleželo.

Přečíst celé
|

Nejtmavší barva duhy

Doslechla se, že varšavský Dům zábavy a kultury pořádá otevřené klání ve slam poetry. Psát básně, natož ty soutěžní, jí moc nešlo, na to byla „zkažená“ filozofií, přece však dostala chuť si to vyzkoušet. Připravila si pásmo o potraceném plodu. A pokud by při troše štěstí postoupila do druhého kola,…

Přečíst celé
|

Kovbojové drancující Prahu

Jedné pobožné kamarádce připravily starší sestry rozlučku se svobodou ve znamení sedmi smrtelných hříchů. Ptal jsem se jí, co to obnášelo, jestli byla nucená někomu ublížit, s někým smilnit nebo co já vím. Odmítla mi to říct, prý to neví ani její tehdejší snoubenec, dnes manžel a táta dítěte.…

Přečíst celé
|

Dívka s morčetem

„Milá Eržiko,“ píšu fixem na balonek napuštěný heliem, „máme se na co těšit? Je nám těžko, ale nějak se držíme navzájem. A ty ses pustila.“

Přečíst celé